Nemoc z povolání

Počátky byly živelné. „Nakupoval jsem často v legendárním pražském vetešnictví U Čapka. Tam jsem třeba sehnal hrnky od Ladislava Sutnara po pěti korunách. Ptal jsem se majitele, jestli k nim nemá konvici, a on, že ji prodal zákazníkovi přede mnou. Servis, který by v celku stál majlant, rozprodal po kouscích za pakatel,“ vypráví Maxim. „Myslel jsem, že mě z toho raní mrtvice.“ Dnes už dospěl k rozumnému způsobu sběratelství. Z horečnaté posedlosti se stala vědecká vášeň s posláním. Asi před šesti lety společně s kolegy a designéry Jindřichem Paříkem, Janem Jarošem a Janem Čapkem začali systematicky komponovat kolekci designových objektů z lisovaného skla od českých návrhářů. „Už kupuji jen ty nejzajímavější kusy, které mi chybějí. Pamatuji si, co mám. Mým cílem je zmapovat fenomén lisovaného skla a zasadit ho do historických souvislostí světového designu. Většina autorů je už po smrti a je třeba je zviditelnit. Například Jiří Brabec a Vratislav Šotola navrhli pivní půllitry, ze kterých pily celé generace, a přesto tito autoři zůstali v anonymitě. Chtěl bych svoji sbírku zpřístupnit, aby se z ní mohli těšit i ostatní. Kdyby se podařilo vybudovat v Čechách muzeum zaměřené na tento artikl, byl by to světový unikát.“

Sbírka je proces

„Odjakživa sbírám všechno – hračky, skládací metry, dřevěné intarzie, plakáty,“ přiznává Maxim Velčovský. Tato vášeň se odráží i v jeho bytě. Zařizuje ho podle toho, jaký kousek nábytku se mu právě podaří získat. S velkorysostí a vtipem kombinuje různé styly – nezdráhá se pod barvotisk Madony s Ježíškem pověsit portrét Klementa Gottwalda a pod něj umístit plakát s nápisem big beat. „Jediné kritérium je, aby mě to bavilo. Nábytek mým bytem protéká. Kusy, které se mi okoukají, prodám a nahradím je jinými, které jsem objevil v aukci nebo v bazaru. Mám rád byty, které organicky rostou,“ vysvětluje. Podobně nakládá i se svou sbírkou. Je schopen se rozloučit se skvělými úlovky, aby si místo nich mohl pořídit nové.

Inspirace

Jádro sbírky tvoří vázy z lisovaného skla od 60. let 20. století po dnešek. Vlastní jich na 3000 kusů. Soustředí se na okruh designérů kolem Františka Víznera. „To byli tvůrci, kteří přišli s novými technikami a tvarovým vyjádřením,“ vysvětluje Maxim, který se tvorbou svých předchůdců inspiruje. „Baví mě citovat starší design, dělat z něj koláže a doplňovat ho o vlastní autorskou vrstvu.“ Tak vznikla Maximova Váza váz, která je odlitkem meziprostoru mezi vázami seskupenými do kruhu. Mezi jeho nejnovější díla patří Kabinet příběhů. Jedná se o rozměrnou skříň, jejíž vnitřní prostor lze libovolně komponovat z různě velkých boxů – podle objektů, které mají uchovávat.

Neopouštěj staré věci pro nové

Tisk článku » | Poslat článek »