Interiérová designérka Iva Machová na knihovně systematicky pracovala bezmála půl roku a dohlížela na veškeré stavební práce, „protože jsem nemohla dopustit, aby nám udělali zásuvku někde, kde ji nepotřebujeme, nebo by nám naopak překážela“.
Rozpočet byl limitovaný, což pochopitelně znamenalo dělat určité kompromisy, díky tomu byl omezený výběr použitých materiálů a barev, naštěstí to nijak nenarušilo barevný efekt, kterého chtěla dosáhnout.
Knihovna jako komunitní centrum
Designérka Machová říká: „Velkou zásluhu na tomto projektu má starosta Miloš Novotný, který na něj dokázal získat finanční prostředky.
V dnešní moderní době má knihovna velkou konkurenci. Děti jsou dnes ve školách mnohem více zatěžovány než v minulosti. Mají spoustu zájmových činností a kroužků, téměř každý má svůj počítač doma. Konkurence je tedy opravdu velká, a když se krásné prostory spojí s knihovnicí, která dokázala aktivní činností to, že do knihovny chodí děti tak rády, že se jim ani nechce domů, je to výhra, výhra pro děti. Myslím si, že je důležité v dětech od malička vychovávat vztah ke knihám, a já jsem ráda, že jsem k tomu mohla přispět svým umem vytvořit kvalitní a příjemný interiér.“
Iva Machová ještě doplňuje: „Získat titul Knihovna roku 2011 je krásným zúročením naší práce. Moc si tohoto ocenění vážím! Především si vážím toho, že se místním tak líbí a přijdou si v ní třeba jen tak posedět a popovídat s ostatními. Knihovna se tak stala komunitním centrem setkávání lidí, kde mimo ni už v tak malých obcích většinou bývá jen hospoda.“
Co jste považovala při práci na knihovně za důležité?
„Nešlo mi o to, navrhnout knihovnu tak, aby ji oceňovali designéři, ale celou dobu jsem se snažila, aby byl prostor praktický jak pro knihovníka, tak pro čtenáře, a hlavně, aby se v něm lidé cítili dobře! Kladla jsem velký důraz na barevnost interiéru. Takže jsem si pečlivě prostudovala psychologii barev, aby co nejvhodněji doplňovaly určený prostor, protože stěna představuje největší plochu interiéru a zvolené barvy na nás vždy velmi působí.“
Co jste musela kvůli omezenému rozpočtu z projektu vynechat a mrzí vás to?
„Myslím si, že celý interiér dopadl nad očekávání. Pokud jsem se musela z finančních důvodů omezovat, snažila jsem se to dělat tak, aby to narušení bylo co nejmenší. Například jsem věděla, že nemohu použít pouze přírodní materiály, ale budu se muset smířit s dýhou nebo laminem. Co mě možná malinko mrzí, je, že už nezbyly peníze na ještě jedno křesílko, které děti vysloveně milují, a někdy je vyloženě fronta, kdo si do něj sedne příště a bude si v něm číst.“
Tisk článku » | Poslat článek »
